Daňková reality reality s příběhem

Jak jsem se dostala k filmu.

Začnu od konce, byla jsem pozvaná na premiéru filmu. Pozvání přišlo od scénografa, který mě tenkrát oslovil. Byl tam i režisér, komparzisté, účastníci filmování. Po premiéře se povídalo a vzpomínalo na natáčení. Vlastně jsem od filmu nic moc nečekala, o to větší bylo mé překvapení. Kolik v něm bylo hloubky, temnoty i citu, skvělé záběry, hra světla, podzimní příroda i proměnlivost vztahů. A kontrasty prostorů, ve kterých se filmovalo! Napadá mě podle názvu knihy Boženy Němcové V zámku a podzámčí. Prostory, a jsme u toho.

 Prodávala jsem starou honosnou a velice zanedbanou vilu. Téměř tři roky jsem s tím domem žila. Než jsem paní majitelku přesvědčila prodat. Bylo to utrpení pro obě strany. Pro ni i pro dům. Paní majitelka se už narodila jinde, neměla prostředky a ani sílu k opravě údržbě domu. A kdysi krásná vila, rodinné dědictví, ve kterém už léta nikdo nebydlel, chátrala. Skoro celý rok trvalo, než byl dům vyklizený a zbavený nánosů minulosti. A že jich tam bylo! Pak se konečně vyloupl a z posledních sil ukazoval svou zchátralou krásu. Kupci přicházeli a odcházeli, moc práce a starostí, dům téměř k demolici. Zahrada zarostlá tak, že se nedalo projít.

V tom telefon, pan scénograf hledá vhodný dům pro film. Právě takový, aby dodal pocit zmaru po tom, co bylo kdysi zalité sluncem. Domluvila jsem setkání filmařů s paní majitelkou, dohodnuto. To mi ještě pan scénograf oznámil, že bude třeba do domu navézt zpět spoustu starých věcí a nábytku. Prý to stihnou brzy. Když jsem se přišla podívat, div jsem neomdlela. To, co milý pan, najatý na vyklízení domu tak dlouho vyklízel, bylo nastěhováno zpět. Jako kdybych se vrátila do doby před vyklizením. Byla jsem sama na sebe naštvaná, do čeho jsem se to zamotala, co jsem to připustila. Dobře to dopadlo, do určeného termínu všechno zmizelo, vila se prodala, vstává z popela a je krásnější, než kdy byla.

Znovu jsem ve filmu procházela domem, který mě přirostl k srdci. Jste skvělí, filmoví mistři, stálo to za to!!!

 A co jsem si z filmu odnesla? Mnohdy bychom se zachovali jinak, kdybychom si uvědomili, jak následky našich činů, i když dávných, můžou ublížit našim dětem.

Děkuji pane Březino za scénář a režii, děkuji pane Eliáši za skvělé zasazení příběhu.

Velké poselství, nadčasové.